Po noci plné deště jsme se probudili do docela pěkného dne. Sice všechno bylo vlhké, ale to se nedalo nic dělat. Slunce se snažilo na nás koukat a tak jsme na další ferratu vyrazili. Opět jsme odjeli autobusem do sedla Fedaia, kde jsme si našlápli na protější kopec než včerejší den. Nástup byl asi hodinový ale s výhledem na Marmoladu. Dnes nás čekala mě dobře známa ferrata k vrcholu Padon 2727 m. Loni jsem měl tu možnost se s ní seznámit. Mezi naší skupinu se dostala parta čtyř Čechů, ale to nebyl problém. Lezli hezky a tak to nikomu nevadilo. Kdo se motal mezi nás, tak byl mrak. Ten nám kazil výhledy a tak jsme o to byli ochuzeni. A že tam jsou pěkné výhledy. Navíc skála byla mokrá a naše boty od bláta. Tato kombinace nám trochu situaci ztěžovalo, ale my jsme se nevzdávali. Stejně se to prvních 40 m lezlo po laně, jelikož to byla stěna. Pak už jsme se motali kolem vrcholových věží, zpestřeno vysutou lávkou mezi dvěma věžemi. No vyřádili jsme se. Po hodině černá ferrata skončila a nastala červená. No docela choďák ovčíma stezkami, plus sem tam lano. Procházeli jsme kolem pozůstatky z války jako kasárna, či výklenky ve skalách. Celá ferrata skončila nedlouhým tunelem, kde nastoupili naše čelovky. Mě teda ta moje bludička moc nesvítila, ale východ jsem našel. Tam už by bivak Bontadini 2550 m, který jsme nevyužili. Já jsem si zašel na vyhlídkové místo v domění, že něco uvidím a nepovedlo se to. Mrak mi to nedovolil. Hold nemůžu mít všechno. Sestup k autobusu byl docela dobrý, šlo se po sjezdovce a hlavně to nebylo dlouhé. V kempu nás čekal náš známý déšť. V mezi přestávce, kdy nepršelo jsme vyrazili na nákup do Canazei pro doplnění zásob a pak ještě večer na pizzu. Jako odměna za tu námahu a taky si zkusit jak jí v Itálii umí udělat. A dobrý. V kempu jsme si dali ještě pivo na lepší spaní a usnuli poslední noc v Dolomitech.